Kanáry jsem si zamilovala a mám je ráda dodnes. Protože dodnes jsou na ostrovech místa, kde můžete být docela sami, pokud o to stojíte a nechat se unášet fantazií a vymýšlet příběhy.. A to všechno korunuje pro mne velmi příjemné počasí a fajn domorodci.
 |
| Tenerife, Puerto de la Cruz, zahrada domu Sitio Litre |
Ačkoliv se Příliš mnoho náhod v Tenerife Mar odehrává, jak už název napovídá, na ostrově Tenerife, jeho větší část jsem paradoxně napsala na Fuerteventuře. Mám ten suchý, větrný ostrov moc ráda. A přiznám bez mučení, že mi psaní detektivek z Kanárů sloužilo dlouhá léta jako alibi a důvod, abych na ostrovy mohla co nejčastěji jezdit.
 |
| Každodenní život na Kanárech, těmito uličkami mohla chodit Zuzana Wilder |
Svoji hrdinku Zuzanu Wilder, rozenou Adlerovou z Prahy jsem však ubytovala na Tenerife, v krásném domě Casa de Ponteres. Dodnes mám ten dům, který neexistuje, v duchu před očima. Terasovitou zahradu nad mořem, domem profukuje svěží vánek, Zuzana snídá na terase croissant a jogurt s broskvemi a pak fňuká, že zas bude ještě víc baculatá.
 |
| Ve vnitrozemí ostrova Tenerife je prostě nádherně... |
Tenerife mi pro Zuzanu přišlo jako mnohem lepší místo k životu, než suchá Fuerteventura nebo hodně turistická Gran Canaria. Část ostrova je celoročně zelená, na severu není tolik turistů a život je jaksi míň prázdninový, ale pořád příjemný. A taky má Tenerife dvě letiště a z Evropy se na něj snadněji dostanete letadlem. Jak vidíte, snažila jsem se Zuzce život co nejvíc zpříjemnit, když už jí ho komplikovaly pořád nějaké vraždy...
 |
| Jeden z inspiračních zdrojů pro La Santu, městčko Garachico. |
Městečko La Santa má svůj předobraz ve dvou kanárských sídlech, v poutním místě s velkou katedrálou Candelarii a půvabném městečku Garachico.
Hlavní zásluhu na tom, že jsem dopsala první knihu a vzápětí začala psát další - to už jsem věděla, že první příběh má naději na vydání, což je pro začínajícího autora velmi důležité - má můj muž Petr.
 |
| Můj muž Petr a kocour Kotík svorně na lavičce v roce 2008. |
Manžel mému psaní velmi fandil a moc mě podporoval. První rukopis, tedy spíš výtisk z počítače, si přečetl na jeden zátah ve vaně. Četl osm hodin v kuse a jen si dopouštěl teplou vodu. Nakonec z vany vylezl, celý macerovaný a hladový a pochválil mě, že je to logické a dobré.
Zanedlouho po tom, co jsem dopsala druhou detektivku, můj muž vážně onemocněl a už sám nebyl schopen číst delší texty, takže jsem mu další nové knížky předčítala. Ale pořád mi fandil a zajímal se o moje psaní.
Je to už víc, než dva roky, co Petr zemřel. Vzpomenu si na něj každý den a pořád, pořád mi moc chybí....
Příští příspěvek na blogu bude četba na pokračování, slibovaná první kapitola
detektivního románu Příliš mnoho náhod v Tenerife Mar, který vyšel v MOBA
v roce 2004 a je vyprodaný, dostupný jen v knihovnách nebo antikvariátech.
Děkuji, že mě čtete.
