 |
| Puerto de la Cruz, pohled na jednu ze dvou pláží ve městě a Lago Martináez, což je soustava bazénů, alias koupaliště |
Když jsme sešly dolů do obývacího
pokoje, paní Wurmová už na nás čekala.
Pokoj byl osvětlený dvěma stojacími lampami s hedvábnými svítidly. Třetí
lampa svítila na nízké skříňce mezi
okny. Na stolku bylo v misce ovoce, slané krekry, oříšky a mandle
a sušenky polité čokoládou. A taky čisté skleničky. Věděla, že lahvinky
přineseme samy.
„Jé, hele, mamka nám navařila,“
radovala se Judita, „jenomže kruci, je to všechno tak kalorický.“ Moje
přítelkyně jedla stejně ráda jako já, jen vařit ji nebavilo. Na rozdíl ode mě
však žila pod drobnohledem čistě dámského kolektivu české mutace proslulého
módního časopisu. Každé kilo navíc, bylo neuvěřitelným prohřeškem proti dobrým
mravům, a co teprve, když se jednalo o imaginární nadváhu samotné
šéfredaktorky.
„Tobě ta tvoje práce fakt leze na
nervy.“ řekla paní Wurmová, „měla by sis najít něco jiného!“
„No, třeba v redakci Receptáře
pro všední den. Tam by se ti určitě líbilo.“ přisadila jsem si.
„Jak znám Juditu, udělala by z něho
do dvou měsíců speciál o dietách.“ mávla rukou paní Wurmová
„Jo a do půl roku by vycházel na
křídovém papíře.“ dodala jsem.
„Hele, nechtěly by jste toho
nechat?“ řekla Judita, „Jsou zajímavější témata k hovoru, než já, ne?“
„Jo a jaký? Třeba jak shodit pět
kilo za pět dnů?“ zaryla jsem.
„Nech toho, nebo shodím já tebe. Ze
schodů. Mamíí, řekni jí, ať toho nechá!“
„Ale děvčata…“ řekla paní Wurmová a
zahihňala se.
Pak se
v pokoji rozhostilo ticho. Tři ženy, jedna bledá a pokradmo si
sahající do vlasů, aby zjistila, kolik jich uvízne mezi prsty tentokrát. Druhá
štíhlá a elegantní i v domácím úboru, s úzkými rýhami od nosu
k bradě, kterou strach o nemocnou někdy docela ochromí. A já, ta třetí,
baculatá a unavená po cestě, ale celkem vzato docela v pořádku.
„Víte co jsem vám chtěla říct?“
vyhrkla jsem, protože mě napadlo, že to by mohlo být to pravé téma
k hovoru. „U nás v Cruz se stala vražda. V jednom hotelu zabili
mladou holku, modelku a já jsem tlumočila policii.“
„Vážně, Zuzanko? A jak přišli na
tebe?“ vyptávala se paní Wurmová.
„Ale mami, to přece není důležité.“
durdila se Judita
„Jakto, že to není důležité?“
bránila se maminka.
„Tlumočnice havarovala v autě a
nikoho jiného nemohli sehnat.“ řekla jsem a pak jsem oběma ženám vylíčila průběh
vyšetřování i moje dohady.
„Takže tys přijela do Prahy, abys
tady pátrala? No teda Zuzano, ty jsi vážně cvok!“
„Proč by Zuzanka byla cvok? To se
přece neříká. Ale pravda je, že by to mohlo být nebezpečné, Zuzko.“ řekla paní
Wurmová.
„Ale mami, nebezpečný to určitě
není! Nebo vlastně možná jo? Zuzán, tys sem fakt přijela pátrat?“ než jsem
stačila Juditě odpovědět, zeptala se mě zase paní Wurmová: „A ty máš na někoho
podezření?“
„Podezření bych měla,“ odpověděla
jsem, „jenomže dohromady na tři lidi. A všichni to určitě neudělali.“
„Takže ty teď musíš vyloučit toho,
kdo to spáchat nemohl…“ řekla Judita.
„Jo a zjistit, kdo to opravdu udělal.“ odpověděla
jsem.
„A kdože jsi říkala, Zuzanko, že tam v tom hotelu
byl?“ zeptala se paní Wurmová.
„No ty dvě holky, pak takoví
novomanželé, Slámovi se jmenovali. Pak dva kluci, co spolu žijou, on je
kadeřník a ten druhej má myslím fitness. To byla docela ostuda, protože mě
nedošlo, že jsou to homosexuálové.“
„Počkej,“ přerušila mě Judita, „dva
teplí, nejmenuje se ten kadeřník Michal?“
„Jo, Suchánek.“
„Tak toho znám, někdy pro nás dělá a
Bára, moje asistentka se k němu chodí česat. Je takovej hodně užvaněnej.“
„Ty myslíš Juditko, že to mohl
udělat on?“ zajímala se paní Wurmová.
„Mami, já nemyslím nic, protože jsem
tam vůbec nebyla, na to se musíš ptát Zuzany. Ale nevidím důvod proč by ti dva
zabíjeli nějakou holku. Jak si to říkala, že se jmenovala?“
„Magdalena Outratová.“
„To mi nic neříká. Možná, kdybych ji
viděla na fotce.“
„A kdo tam byl ještě?“ byla dál
zvědavá maminka.
„Potom nějací Kohoutovi. Ony je
docela sexy chlápek, má počítačovou firmu a ona je taky pěkná ženská. Ten
Kohout s tou mrtvou krátce chodil. Pak Vránovi, oba učí na elektrofakultě
nebo ona je na stavební? To už si nepamatuju. Pak Kolářovi, on je gynekolog a
ona zubařka. Taky se s tou zavražděnou vyspal, ale prý už před lety, když
sloužila jako sestřička v nemocnici. Pak Hromádkovi, to byli takový dost
děsní důchodci, hlavně ona. A víte že už si nemůžu vzpomenou kdo tam byl? Jo
víš kdo tam byl, Judito? Hnáta!“
„Cože, kdo?“ nechápala přítelkyně.
„No ta z gymplu, byla zamilovaná do chemikáře.“
„Laděna Hnátková? Fakt, jo?“
„Jo! A víš koho si vzala? Toho blba Březinu!“
„Cože? vypískla Judita, „Toho dementa?“
„Jo, on je totiž v balíku, jeho máti
zrestituovala nějaký činžáky na Vinohradech.“
„A jaká je Hnáta teď?“ zajímalo Juditu.
„Znala jsem ji, holky?“ vložila se do hovoru paní
Wurmová
„Asi ne, máti.“ odbyla ji dcera.
„Furt stejná, ne-li horší a taky už je rozvedená…“
„Že by s ní nevydržel ani Březina?“
rozchechtala se Judita.
„Teda, děvčata, copak se takhle mluví o kamarádce?“
řekla paní Wurmová.
„To nebyla žádná kamarádka, mami.“ poučila ji
Judita, „To byla vždycky leda tak blbá husa. Donášela kantorům a každého
pomlouvala.“
„Když jste mluvili o těch restitucích, děvčata…
Vzpomněla jsem si, jak jsi mluvila o té paní Vránové, že by to mohla být
zasvobodna Milička Gregorová. Jak byla si stará?“ zajímalo paní Wurmovou.
„Tak pětačtyřicet.“ odpověděla jsem
„To by mohla být ona. Přednáší na technice a její manžel taky, že ano? Ona
zdědila velký majetek. Ale opravdu velký. Jejímu dědečkovi patřil velkostatek, lesy a polnosti, taky několik
cihelen. Měli vápenku, pily a tady v Praze pět ulic na Zižkově a nějaké
domy v Nuslích.
„Jo? Měla jsem pocit, že majetek patří jejímu
manželovi. Asi jsem se spletla.“ řekla
jsem.
„Taky měli pěknou sbírku obrazů, ale o ty se možná
ještě soudí s galerií, to přesně nevím. Já jsem znávala její maminku, ona
byla spolužačka Minky, mé sestry.“
„Když vás tak teda poslouchám, tak si říkám, že svět
je hodně malej.“ podotkla Judita. Pak vykřikla: „Já myslím, že to je jasný!
Zabila ji Hnáta!“
„Proboha koho, Juditko?“ vyděsila se maminka.
„No přece tu modelku, mami.“
„Hnáta né.“ namítala jsem.
„Tak to udělala ta důchodkyně. Jak jsi to říkala, že
se jmenovala?“ zeptala se Judita a svoji otázku podpořila šťouchnutím do
ramene.
„Hromádková.“
Jo, stará Hromádková! Říkala jsi přece, že byla
protivná. Třeba nesnášela mladý holky a fik! Už to bylo.“ rozvíjela dál své
teorie moje už lehce whiskou ovlivněná přítelkyně.
„Žádný fik. Ta mrtvá byla uškrcená, ne podřezaná.
Hm.. ještě někdo tě napadl?“ zajímalo mě.
„Někdo z personálu… Šílená pokojská! Co ty na
to?“
„To mě taky napadlo, že to mohl být někdo
z hotelu.“ řekla jsem.
„A proč jsi teda tady v Praze?“ zajímalo ji.
„Protože recepční měl alibi,“ prohlásila jsem suše.
„Tak to je jasný, udělal to…“, nadechla se Judita, ale nejednou se zarazila: „Mami a
vzala sis prášky?“
„Jé Juditko, já nevím. Já se hned podívám.“
„Mami, já se z tebe zblázním. Ty nevíš, že
doktor říkal, že je máš brát pravidelně?“
„Já vím, ale já jsem byla dnes nějaká zmatená.“
„Já vím mami, já se skočím kouknout do ložnice, kde
ty léky máš.“ řekla Judita a odešla z místnosti.
„Jsem ráda Zuzanko, že jste k nám přišla, ona
je Judita pořád v práci, ani se nikam bavit nechodí.“
„Ale to já taky, paní Wurmová.“ chlácholila jsem ji
„Já vím, ale když vy nejste sama Zuzanko, jako ona.“
řekla.
„Máš v těch lécích pěkný binec, mami.“ zahalekala Judita.
„Ale to snad
ne,“ vyděsila se paní, „ty jsi je nenašla?“
„Ale to jo, ale jednou si bereš z jednoho
plata, podruhé z druhého, vždyť v tom nemáš žádný systém!“
„No, však ty na to přijdeš.“ řekla paní Wurmová,
„Víte co mě holky napadlo? Že bych si možná mohla ty vlasy oholit a nosit
šátek? Co vy na to? Mě se paruky hrozně protiví.“
Podívaly jsme se s Juditou a sebe a rozesmály
jsme se. Paní Wurmová na nás chvíli nechápavě zírala a pak se začala smát s námi.
Děkuji, že mě čtete.
Vaše Helena Hardenová
Můžete mě sledovat i na Instagramu
Knihu Příliš mnoho náhod v Tenerife Mar vydalo nakladatelství MOBA v roce 2004. Momentálně je vyprodaná, dostupná jen v knihovnách a antikvariátech.
Text podléhá autorskému zákonu. Všechny fotografie zveřejňované na blogu jsou moje. Copyright Helena Hardenová 2016-2017
Žádné komentáře:
Okomentovat