Příliš mnoho náhod v Tenerife Mar, kapitola 19

Michal Suchánek stál v obývacím pokoji svého  apartmá a otevřenými dveřmi sledoval mladíka, který seděl na terase a četl si. Čtenář se očividně dobře bavil. Usmíval se, občas se napil bílého vína ze skleničky na stole  nebo se poškrábal na  zátylku. Michal se díval na jeho dozlatova opálená ramena a paže. Na vlasy, které se na koncích  kroutily  do prstýnků. Muž, který seděl v bílém křesílku v záři zapadající slunce byl tak krásný, až Michala píchlo u srdce. A v tom okamžiku si uvědomil, že mu na Adamovi záleží mnohem víc, než je zdrávo. Že ho miluje  láskou, která odpustí a promine všechno. A že už dnes se bojí okamžiku, kdy Adam odejde a už se nevrátí.

Michla odtrhl oči od výjevu na terase a otevřel lednici, aby si podal láhev s vodou.

„Chceš trochu minerálky, Adame?“ zavolal na přítele. Oslovený vzhlédl od knihy. Trochu se otřásl, jako by se chtěl vymanit ze zajetí příběhu, který četl. Usmál se a řekl: „Ani ne díky. Nebo jo? Tak jo. Ty si nepůjdeš sednou ven, Míšo?“

„Už jsem u tebe.“ řekl Michal, když došel ke stolu s lahví a dvěma sklenicemi. Adam vzhlédl od knihy, do které už se zase začetl.

„Líbí se ti to?“ zeptal se Michal

„Jo, fakt je to dobrý. Docela  se bavím.“ odpověděl Adam. Pak se usmál a sklapl listy rozevřené knihy k sobě, protože pochopil, že Michal má něco na srdci. Ten ale mlčel.

„No tak Míšo, co je? Něco se stalo?“

„Kvůli čemu ses hádal s Magdou?“

Adam se narovnal v zádech a pohlédl na Michala jakoby se snažil pochopit, co má ta otázka vlastně znamenat. Bříškem palce přejížděl po hřbetu knihy, kterou stále držel v ruce.

„Na něco jsme se tě ptal!“ pokračoval Michal. „Mohl by jsi mi říct o co šlo?“

Adam položil knihu na stolek a  levou rukou se začal škrábat na bradě. Znovu se rozpačitě usmál, ale když viděl, že Michal stále čeká na odpověď řekl: „Já nevím, jak to myslíš. Nepamatuju se, že bych se s ní hádal.“

„Ne? Ale Šárka to například slyšela. A zřejmě nebyla sama.“

„Když to slyšela, tak ať ti teda ona řekne proč.“ odsekl Adam

„Já to chci slyšet od tebe!“ řekl Michal. Adam mlčel.

„Ty ses s ní vychrápal, že jo?“ vyhrkl Michal.

Adam se rozesmál: „Co blbneš? Vždyť to byla frigidka. Tu zajímaly jen prachy. Kdepak sex.“

„Jo? Tak mi teda laskavě řekni, proč jste na sebe ječeli tak, že to slyšelo půl hotelu!?!“

„Nechápu, co tím sleduješ, myšáku.“

„Co tím sleduju, ty blbče? Třeba to, že druhej den co jste se pohádali, byla ta holka mrtvá. A taky to, že jsi jí klidně mohl zabít ty. Vždyť ty jsi byl tu noc minimálně půl hodiny tady v pokoji, aspoň jsi to teda tvrdil.“ řekl Michal

„A to mě jako půjdeš udat, nebo co?“

„Jistěže ne, ty idiote, ale musíme mít nějakou verzi pro policii, kdyby se ještě ptala, ne? Někdo si může na tu vaši hádku vzpomenou. Nebo policie vyzpovídá ty buchty co jsme s nima seděli v pondělí u stolu a může být malér. Chápeš?“

Adam neodpovídal. Michal se na něho díval a připadal si jako otec, který marně vysvětluje dítěti, že strkat prsty do zásuvky může být nebezpečné. Adam se podíval na Michala,  trochu se usmál a pak natáhl ruku po sklenici s vínem.

„Zabil jsi ji?“

Adamova ruka nedokončila pohyb a položila se na stůl. „Cože? Jak to myslíš?“ zabreptal.

„Jak to říkám. Zabil jsi ji?“

„Ježiš né! Proč bych to dělal?“

„A jak ti mám věřit, když pořád lžeš? Proč jste se teda hádali?“

„Míšo, nech toho. Vždyť jsme ti řekl, že jsem ji nezabil.“

 Michal vstal z křesla a začal přecházet po malé ploše terasy.

Adam pokrčil rameny a řekl: „Dobře, já ti to teda povím. Ale ty budeš zase naštvanej. Fakt jsem ji nezabil, fakt ne. Nemohl by jsi mi  to prostě věřit?“

„Nemohl. Mluv.“

„Vyspal jsem se s Jankem.“ řekl Adam. Michal se posadil zpátky do křesla a jeho přítel pokračoval: „Magda se to domákla. Chtěla po mě prachy, když  ti nic neřekne. Tak jsme jí dal nakonec tři sta dolarů.“

Chvíli bylo ticho. Pak promluvil Michal: „A proč jsi jí ty prachy dával?“

„No přece aby ti nic neříkala, protože by tě to mrzelo. Já tě mám rád Míšo. Vážně! Ale když se okolo mě ometá takovej kluk jako Janek, tak prostě někdy neodolám, chápeš? Mě to fakt mrzí, nechtěl jsem, aby ses to dozvěděl. Už mi věříš?“

Michal zavřel oči a chvíli mlčel. Pak  se naklonil se k Adamovi, políbil ho na tvář a položil si hlavu na jeho rameno vonící sluncem a krémem na opalování. Potom zašeptal do teplého místa za Adamovým uchem: „Láska je prostě kurva.“

Děkuji, že mě čtete.

Vaše Helena Hardenová

 

Můžete mě sledovat i na  Instagramu

 

Knihu Příliš mnoho náhod v Tenerife Mar vydalo nakladatelství MOBA v roce 2004. Momentálně je vyprodaná, dostupná jen v knihovnách a antikvariátech.

Text podléhá autorskému zákonu.  Všechny fotografie zveřejňované na blogu jsou moje. Copyright Helena Hardenová 2016-2017