Zuzana Wilder, rozená Adlerová je
hlavní hrdinkou detektivní série z Kanárských ostrovů.
Narodila v Praze, někdy na
přelomu šedesátých a sedmdesátých let
minulého století. O Zuzanině dětství jsou jen kusé zprávy, víme, že navštěvovala gymnázium Na Zatlance a pak filosofickou
fakultu, obor dějiny umění. Ale dnes ona sama prohlašuje, že umění nerozumí, a že dávno nerozezná Kubku od
Kubišty. Ještě jako studentka si přivydělávala v mezinárodní personální
agentuře a posléze si založila vlastní. Tu vedla necelých sedm let, než poznala
Markuse Wildera, majitele mezinárodní firmy na výrobu zařízení pro čištění a
úpravu vod, vzala si ho za manžela a odstěhovala se na ostrov Tenerife, kde
manžel zdědil v městečku La Santa po tetě
starý dům.
 |
| Sitio Litre, Puerto de la Cruz, Tenerife zde strávila jednu zimu v roce 1927 Agatha Christie |
A co vlastně Zuzana, manželka
bohatého muže, na ostrovech dělá? Zanedlouho po svatbě ji přestalo bavit
polehávat na terase a mžourat do slunce a založila na Tenerife realitní agenturu, prodává, rekonstruuje a
zařizuje domy a byty. A sem tam vyřeší nějakou tu vraždu. Není sice žádný
brilantní logik, má mizerný orientační smysl a jak sama říká, někdy poněkud
„dlouhé vedení“, ale je zvědavá a vytrvalá. Zuzana ráda vtipkuje, až to někdy
nemusí být každému milé, má ráda svého muže, přítelkyni Juditu a Lauru a nebaví
ji nakupování, zato velmi miluje dobré jídlo.
Život Zuzany Wilder se podobá
životu ostatních lidí, kteří přišli ze studené Evropy za sluncem a na
Kanárských ostrovech už zůstali. Jen je poněkud zvláštní, že zatímco
v Praze se Zuzana se zločinem potkávala jen v černé kronice, na
Kanárských ostrovech zakopává o mrtvoly na každém ostrově.
V průběhu let, které uplynuly od doby, kdy vyšla poslední detektivka se Zuzanou, Smrt nenachází slova, jsem obdržela docela dost dotazů (a občas i výčitek), že netušíte, jak to se Zuzanou dopadlo, jestli má opravdu dítě, co dělá, jak se daří Markusovi...
Nikdy jsem na žádný neodpověděla. Zuzanin příběh se pro mne na dlouhou dobu uzavřel. A především z osobních a rodinných důvodů jsem neměla sílu ani chuť psát.
Nejspíš by u toho i zůstalo, ale moje nakladatelství Moba mne každý rok kontaktovalo a připomínalo, že čtenářky se stále ptají, zda vyjde nová knížka. Občas mi nějaký dotaz přišel i na staré www stránky, které už neexistují. A já usoudila, že pokud někomu moje knížky stojí za to, aby i po šesti letech po tom, co vyšla poslední, sedl a napsal, že mu chybí knihy od Hardenové, má smysl psát dál.
Moje milé čtenářky, děkuji uctivě a velmi za přízeň! Moc si toho cením.
Děkuji, že mě čtete. Vaše Helena Hardenová
Žádné komentáře:
Okomentovat