 |
| Dračinec býval a kdo ví, možná stále je na Tenerife posvátným stromem |
Vydali jsme se s kapitánem zpátky do kanceláře. Slunce už pěkně
pálilo, u bazénu bylo plno. V kanceláři jsem se napila připravené vody a zatoužila po kávě. „Co jste se jí ještě
ptala?“ zajímalo kapitána.
„Jestli v tom, co měla na sobě by mohla jít rovnou na tu
diskotéku, na kterou se chystaly jít.“
Policista nevypadal, že by mu moje otázka, neřkuli odpověď kterou jsem
na ni dostala, připadaly zajímavé.
Trochu se ušklíbl a řekl: „Já myslím, že důležitější je, jestli vůbec
v něčem z toho pokoje odešla, protože kdyby ne, vypadalo by to, že se
nám v hotelu promenádovala nahá. Chci tím říct, že se nám potvrdilo, co už
bylo zjištěno a sice, že ji zabili někde mimo jejich bungalov.“
Ozvalo se
zaklepání na dveře a do kanceláře vstoupil ředitel hotelu. Přišel nám nabídnout že
nám nechá do kanceláře přinést oběd. Řekl, že v hotelu
není restaurace a la carte, jen dvě jídelny. Menší pro rodiče s dětmi a
větší pro ostatní hosty.
Nijak mě nelákala myšlenka obědvat v dusné
kanceláři na pracovním stole a řekla jsem, že se klidně může najíst
v jídelně nebo si zajedu na jídlo jinam. Kapitán prohlásil, že děkuje za
pozvání, ale že si musí ještě něco zařídit na stanici. Vrátí se za hodinu a půl
zpátky, madame Wilder se zatím může v klidu naobědvat.
Když policista odešel, obrátil se ke mně ředitel: „Mám takový dojem, madam, že
si chcete zahrát na detektiva a získat nějaké informace od svých krajanů
v jídelně. Nemám pravdu?“
„Vy máte opravdu dobrý odhad, pane řediteli,“
odpověděla jsem, „nenapadá vás třeba, kdo by to mohl udělat? Znáte svůj hotel,
možná jste si všímal i hostů… Nebo že by to byl někdo z personálu?“
„Proč si madam myslíte, že pachatelem je někdo
z hotelu?“
„A vy myslíte, že ne?“
„Nebude vám vadit, když si zapálím cigaretu, madam?
Pravda je, že jsem o tom zatím moc nepřemýšlel. Spíš jsem uvažoval o tom, co to
může znamenat pro podnik, chápete. Že by to byl někdo z personálu, to
prakticky vylučuji, ta slečna nebyla typ
co se přátelí s číšníky nebo zahradníky, jestli mi rozumíte.“
„No, jsou tu i jiní lidé, třeba někdo
z managementu…“ Když jsem ho viděla s jakou chutí šlukuje, dostala jsem
najednou taky chuť na cigaretu, a to už pět let nekouřím.
„Vás napadl Manolo, že je to
tak?“
„Pane řediteli, já nejsem policista a jak jste před
chvílí trefně poznamenal, jenom si hraju na detektiva. Vlastně ani to ne, spíš
se jenom snažím orientovat v situaci ve které jsem se ne docela dobrovolně
ocitla. To máme vlastně společné, nezdá se vám?“
Ředitel vypadal
roztržitě. Potáhl rychle ještě dvakrát z cigarety a pak ji udusil
v keramické misce s pískem. Nalil si trochu vody ze džbánku ve
kterém plavaly drobné kousky ledu, napil se a zapálil si
další cigaretu.
„Já myslím, že Manolo to nebyl. Ona se mu nejspíš
líbila, ale u nás se ubytuje tolik mladých hezkých děvčat, že kdyby si měl
s každou něco začít… No asi by mu nezbylo moc času na práci. A u nás se
musí pracovat. Máme vysokou půjčku na hotel a až ji s pomocí Boží
splatíme, vezmeme si další. Uděláme ještě jeden bazén a přistavíme čtyři
luxusní chaty tam na tom pozemku nad hotelem… No tak to u nás chodí.“
„A s Magdou Outratovou
si váš syn přece jen něco začal?“
„Můj syn je dospělý, madam. Jsou jisté věci, které…
O kterých prostě já nemusím nic vědět.“
„To jistě ne, taky si nemyslím, že by váš syn měl
s tou událostí něco společného. Ještě jsem se chtěla zeptat, vy bydlíte
v hotelu, pane řediteli?“
„Ne, máme dům asi pět kilometrů odtud. A syn bydlí
s námi, madam. Když dovolíte, doprovodil bych vás k jídelně.“
„To myslím nebude potřeba, jen mi naznačte cestu, já
už trefím. Ačkoliv nebudou po mě třeba chtít nějakou kartičku nebo tak něco?“
Ředitel se pousmál, „Ne kartičku ne, naši hosté mají náramky. Nasadíme jim je
hned při příjezdu do hotelu a sundáme až při odjezdu. Ten náramek značí, že
osoba, která ho nosí, má v hotelu všechno v ceně, kromě zahraničních
lihovin v baru, za ty se platí. No, vám náramek dávat nebudu, raději vás
doprovodím do jídelny.“
Děkuji, že mě čtete.
Vaše Helena Hardenová
Můžete mě sledovat i na Instagramu
Knihu Příliš mnoho náhod v Tenerife Mar vydalo nakladatelství MOBA v roce 2004. Momentálně je vyprodaná, dostupná jen v knihovnách a antikvariátech.
Text podléhá autorskému zákonu. Všechny fotografie zveřejňované na blogu jsou moje. Copyright Helena Hardenová 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat